Děti v zahradě

24.02.2018

Děti v zahradě

Je sice zima, ale už plánujeme co kam zasadíme. Někdo si dělá osevní plán, někteří plánují na zahradě různé změny. Pokud s vámi na zahradu chodí děti a ještě nemají svoji mini zahrádku, zkuste ji zakomponovat do plánů. Děti rády pomáhají a hlavně ty malé. Když se jejich nadšení pro kopání a pletí soustředí na námi opečovávané záhonky, ne vždycky nás to nadchne.

Ideální je když mají svůj kousek půdy pro sebe. Stačí menší záhonek. Pro menší děti vybereme skladbu sazenic sami, větší děti zapojíme do výběru rostlin. Vhodné jsou rostliny které dělají jen menší trsy, aby jsme neměli záhonek během jedné sezóny například celý prorostlý třeba rychle odnožující mátou. Pozor taky na jedovaté rostliny jako konvalinka a podobně. Když zakládáme záhon pro holčičku, tak by neměly chybět bylinky. Například meduňka, heřmánek,měsíček zahradní nebo šalvěj. Nemusíme se bát ani vysokých rostlin, třeba divizny nebo slezové růže. Na záhonku by měly být květiny, které kvetou celý rok. Velice vhodné jsou drobné zahradní jahody, které kvetou a plodí celoročně. Větší holčičky si možná budou chtít zasít kousek karotky, nebo zasadit pár barevných salátů. Záhonek by měl hodně pestrý. Děti se při péči o záhonek přirozeně učí co je plevel, kdy je potřeba zalévat, které bylinky si můžou utrhnout do limonády a které kytky jsou jen na okrasu. Když máme dostatek místa je dobré dát k záhonku malou lavičku, aby si naše malá zahradnice měla kam sednout. Samozřejmě i s kamarádkou a nebo posadit panenku. Pokud nám ještě zbývá prostor, můžeme za lavičku zapustit do země nějakou trubku do které v létě dáme malý slunečník. K trubce samozřejmě nasadíme třeba pnoucí hrachor nebo řeřichu. Jakmile začneme tvořit, tak nás to chytí a pustíme se třeba i do malého plotu okolo zahrádky. Jde spíš jen o to optický oddělit ten soukromý pozemek od ostatního. Může být vysoký třeba jen 10cm. Použít se dají větvičky , které máme z jarního prořezávání keřů. Ze silnějších větviček nastříháme kolíky a zapícháme do země kousek od sebe. Z tenkých větviček vypleteme plůtek. Ideální je vrbové proutí. Fantazii se meze nekladou. Jde nám o zapojení dětí do společné tvůrčí práce.

Pro kluka určitě vynecháme lavičku a oplocení. Tady na ohraničení prostoru položíme nějaké klády, kameny nebo pařízky. Slunečník taky nebude potřeba. Klučičí záhonek je nejlepší umístnit pod strom. Do země je dobré zapustit nějaký pařez (čím díravější a práchnivější, tím lepší). Kolem pařezu nasadíme kapradí,okrasné trávy, hluchavky a můžeme přidat i nějakou bylinku a nevynecháme ani ty zahradní jahůdky. Klučičí království potřebuje vodu, nebo spíš bláto. Do země dáme nějaké staré korýtko, můžeme jen udělat dolík a vyložit pevnou fólií. Přidáme pár kamenů a přihrneme zeminu. Není potřeba nic velkého. Jde nám jen o to vytvořit místo, kam se může nalívat voda a nikomu to nevadí. Tady je taky dobré místo pro umístění hmyzího domečku. Dá se koupit, ale výroba je jednoduchá a společnými silami se zvládne. Takový polodivoký a vlhký prostor brzy osídlí drobní živočichové a to je pro malé badatele ráj. Je to místo, kam se dají odkládat poklady z vycházek. Mám na mysli samorosty, kamínky, šišky, šnečí ulity a další poklady. Možná se dokonce ještě najde nějaký indiánský totem.

Dokonalé zahrady navržené od architektů děti moc lásce k přírodě nenaučí. Děti potřebují prostor kde můžou zkoušet, bádat a tvořit. Společně strávený čas je pro nás nenahraditelný.